Fotky jenž bez příběhu nedávají smysl.

Všiml jsem si, že jsem zaznamenal spousta fotek jen proto, abych si připomenul nějaké příběhy. Proto teď píšu článek, abych na ně mohl vzpomínat.

1422819555139

Vždycky jsem si myslel, že zvyk tleskat po přistání mají jen Češi. Ale kdepak, po přistání v Miláně tleskalo 80% letadla tvořeného Italošema do 30 let.

IMG_20150208_173108 IMG_20150203_183225

Jedna z věcí co prostě musím mít, až budu přestavovat byt, jsou tyhle záchody. Konkrétně tenhle je z Tokijského McDonaldu. Svou potřebu jsem měl hotovou cca za 5 minut, ale dalších 15 minut jsem testoval, na kolik se dá vytopit prkénko, kam až tryska dostříkne, jaké má tryska pulzování a jak moc to fénuje.

IMG_20150205_153426

Trochu hazardní, ale totálně japonské. Výtah uprostřed Tokia, kde je připravený záchranný balíček, obsahující vodu, maso v plechovce, nějaké sušenky, provázek a kapesníčky kdyby ses po.

IMG_20150206_063656

Haha, když šetříš, tak to občas nevychází tak jak má. Inu koupil jsem si lístek z Tokia do Kyota podle ceny. Tedy ten nejlevnější. Problém lístku byl, že autobus přijížděl do Kyota v 5 ráno a opět taktika byla najít kde dospat noc zadax. Na nádraží nebyli jediné sedačky, kde by se dalo ustlat, což doteď nechápu. Když už jsem tam bloudil asi 30 minut, narazil jsem na tyto záchody. Uvnitř se skrývala přebalovací přepážka na mimina, na které by se dalo krááásně spát. Tak tedy – vyrobil jsem ceduli “not working” a přeložil to google translatorem do japonštiny. Problém byl, že jsem neměl izolepu. To jsem vyřešil žvýkačkou a  na ty dveře to konečně přilepil. Poté přišla chvíle na testování premisy! Nenápadně jsem se poflakoval kolem záchodků a čekal, koho ta cedule odradí. Hle! Už tam zachází pán tak kolem 60 let. A ze záchodů dlouho nevychází. Sakra! Jdu to zkontrolovat. Cestu ke spánku mi překazila nekvalitní žvýkačka. To už, ale rozžvýkávám další a chystám se na pokus dva. Kluka kolem 20 let, ale cedule taky nezastavila a v klidu se vyčůral. Takže se du dál poflakovat po nádraží a čekám až v 9 ráno otevřou turistické informace.

IMG_20150206_114644

Tuhle fotku jsem pořídil na Fushimi Inari Shrine, což je tak hodinová vycházka na tuhle vyhlídku pod úpatím kopce. Děsně se mi líbilo, jak tyhle dvě paní nic neřeší. Vyšlápli si to sem a teď tu jen tak sedí a jedí domácí sushi a je jim dobře.

IMG_20150208_094755

Jeden z nejdivnějších zážitků z Couchsurfingu. Tohle je barák, kde jsem spal 2 noci v Kyotu. Zaprvé se tam vůbec netopilo, takže sem tam spal ve dvou mikinách a kulichu a za druhé tam bydlelo 20 lidí a nezamykaly se vstupní dveře. Za ty dvě noci jsem tam potkal tak 50 lidí a vůbec nevím, kdo byl permanentní obyvatel a kdo jen procházel.
Každopádně první večer, co jsem tam dorazil, se tam sešlo 5 nových couchsurferů a každý přinesl něco k pití. No a Japonci zrovna moc chlastat neumí. Takže hned jak jsem si sedl, už vidím, jak na mě ten nejvíc ožralej divně čumí. No a za chviličku přišla první otázka co se mě ten večer kdo zeptal. Samozřejmě ten divno-čumil: “Do you want to fight?”, to mě celkem překvapil. Sedím, čumím a kroutím hlavou. Odpovídám mu ve smyslu, že se mi prát nechce a že sem v pohodě tak jak sedím a že jako díky za optání. No nedalo mu to. A za chvíli se ptá na tu samou otázku Belgičana sedícího po mé pravici. Tomu to nedalo a řekl, že by si bitku dal. Oba se postavili uprostřed místnosti a ten Japonec mu ji vypálil přímo na nos, aniž by ten Belgičan stačil jakkoliv reagovat. Ten ožralej samuraj po něm ještě skočil a strhl ho na zem. To už se obecenstvo probralo z šoku a začalo je od sebe odtrhávat. No vypadalo to hůř, než to dopadlo. Japonci se za svého bojovníka omluvili, že je moc a Belgičan prohlásil, že je úplně v poho a že jako mír a lásku pro celý svět bez výjimek! Podělanej neohipík, stejně bylo vidět, jak ho to sere, že dostal nakládačku.

IMG_20150209_084526IMG_20150209_085754

Tohle bylo asi nejautentičtější jídlo, co sem v Japonsku jedl. Je to zapadlá restaurace na Tokijském rybím trhu, kam chodí rybáři v 9 ráno na jídlo, když jim skončí šichta na trhu. Když sem tam vkročil, tak jsem se okamžitě stal obětí předsudků. Nejenom že jsem nevěděl co si objednat (ukázal jsem na jídlo pána, co seděl vedle mě), ale paní mi přinesla vidličku a nůž! Tak to ne! Už ji ukazuji, že chci hůlky a ona jen kroutí hlavou, jakýpak běloch si to sem zase přišel dokazovat, že není turista. Přinesla mi takovou rýži s kůžičkami jako od Ládi Hrušky, ale delikátní. A už mi ukazuje, že si na to mám dát zázvor, který k smrti nesnáším. A já že ne-ne-ne. O ona na mě hodila takový pohled jako: jó tak hůlky by se ti líbili, ale zázvor ne panáčku? A to už si tam dávám na mě poctivou porci. A musím uznat, že zázvor japonský a ten, co dostanete v čínské restauraci na Karlově náměstí je velký rozdíl. To už ale koukám na lokála naproti mě, co měl snad víc zázvoru než rýže. Mňam!

IMG_20150228_125237

Zdá se to být jako normální přepážka informací na letišti, ale není tomu tak. Tuhle fotku jsem pořídil v LA na již zmiňované přepážce informací, abych si vybavil toho pána co tam pracoval. Na 100% gay, ale s takovým zapálením pro věc, že tahle přepážka byla jeho jeviště na Broadwayi. Dokázal vyřizovat 2 lidi naráz. Úžasně gestikuloval a neustále se usmíval. Proto poté co mi poradil s odvozem, co jsem potřeboval, jsem se ho zeptal, jak je sakra možné, že je tak milý na všechny. On se usmál a povídá mi: “Jó já to chápu, koukáš se na mě a říkáš si to je blázen určitě! Ale prozradím ti jedno malé tajemství jak je to možné ….. Já to dělám zadarmo – jsem dobrovolník” a začal se děsně smát. Prostě nejlepší zaměstnanec jakého jsem kdy viděl. Ještě si ze mě utahoval, že jsem po surfování unavený. Říkal mi: “chlapče máš tvrdý život – musel jsi celé dopoledne surfovat, já tě chápu chudáčku!” Prostě úžasný člověk!

14228535825231422853637188
V Římě jsem měl 14 hodin přestup a musel jsem si najít místo, kde přenocuji. Jen tak náhodou jsem narazil na nezamčené dveře, které skýtaly místnost pro uklízečky. Ideální prostor v druhém patře mimo všechny lidi a ještě se dalo zhasnout. Ale představa, že mě tam někdo omylem zamkne/zavraždí mimo dosah kamerového systému letiště mě nenechala spát. Asi ve dvanáct sem se optal toho mladíka na fotce, zda neviděl zásuvku a po milé odpovědi mi došlo, že ho využiji jako parťáka na přespaní v té super místnosti, kde jsem sám spát nechtěl. Takže Vám představuji Althu studenta z Istanbulu, který je na cestě do Bilbaa na Erasmus. Povídali jsme si o škole a cestovaní a i když to ani jeden z nás neřekl nahlas, bylo oběma jasné, jak je příjemné usínat v místnosti s někým, s kým ses před hodinou dělil o džus a sušenky. Tahle romantika trvala jen do 1 ráno, než si do našeho bytečku přišla zapálit uklízečka a rezolutně nám tu romantiku ukončila větou “staff only”. Dospat jsem musel na sedačkách viz druhé foto.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: